Vzpomínáme
Devil Chancy Remus 1.3. 2007 - 17.5. 2021...Probírám fotky. Otvírám šuplíky vzpomínek. S Vilíkem jsme prožili mnoho nezapomenutelných okamžiků, které psal náš chlupatě dvounohý život. Byl to parťák, kamarád, vyjímečný pes s velkým srdcem a vzácně vyrovnanou povahou. Zážitky s ním by vydaly na celou knížku, nejen na pár řádků...
Rád cestoval, nastupoval sám, byl ochotný čekat v otevřeném autě a vysmátým pohledem se ptát kdy teda pojedeme:-) Když měl rozvernou náladu, opřel se za jízdy předními tlapkami o moje sedadlo řidiče a přitulil se zezadu na moje ucho, dokázal tak docela dlouho sledovat cestu - jako by kontroloval, jestli řídím správně :-D Byl psí extrovert, měl rád společnost a hlavně holky a to dvounohé i čtyřnohé. Když za ním přijela nějaká psí dáma, která na něj nebyla úplně hodná, koukl se spiklenecky na mne a pohledem řekl: "Podrž ji, zbytek zvládnu sám!" :-D Měl zkoušky canisterapeutického psa, tuto naši společnou aktivitu si užíval a troufám si tvrdit, že byl canisková celebrita. Jezdívali jsme spolu do školek, škol, do různých zařízení a také do azylových domů. Trpělivě nastavoval svůj kožich k pohlazení, nekonečnému česání, ochotně se nechal vodit nebo pro zábavu předváděl psí kusy. Přesto, že lidi miloval a nikdy by neublížil ani mouše, viděla jsem ho třikrát vychovávat neposlušné dítě. Stačilo mu jen se podívat, zvednout pysk, jemně zavrčet... a malý nezbeda, který předtím nerespektoval co říkají lidé, rázem seděl na lavičce nebo mámě na klíně... Miloval výstavy a své úspěchy si užíval. Naprosto jistě věděl, že vyhrál. Vítězil u různých rozhodčích a účastnil se s oceněním výborný také světové výstavy v Bratislavě. K jeho jménu náleží tituly Jch. Ch. Vch., Národní vítěz, 3x Klubový vítěz, Vítěz speciální výstavy, resCACIB, CACIB i BOB. Miloval různé dovádění, moc rád se mnou po psím tancoval a to i v pozdějším věku, kdy už neslyšel. Nevím jak to dělal, ale vždy vytušil, že pouštím hudbu, v jeho pohledu se objevilo: "Moje paničko, smím prosit?" Měl také složeny dvě zkoušky z poslušnosti - ZOP a ZZO.
Rád mne doprovázel kamkoliv, místo co nejblíž u mých nohou bylo jeho a bylo mu jedno jestli jsem právě seděla u stolu nebo na WC... Denně se smečkou dováděl na procházkách a já se mohla kochat jeho překrásným pohybem, bohatou hřívou a zlatou barvou.
Jeho čas se naplnil. Už delší dobu jsem tušila, že se ta chvíle blíží a snažila jsem se na to připravit. Na některé chvíle se nepřipravíte nikdy. Odešel a já ho stejně vidím stále všude. Na jeho místech, kde rád lehával, odpočíval. Na místech, kudy rád chodil na procházky. Na věšáku zůstalo jeho vodítko, které ještě nikdo neuklidil, jeho miska teď slouží jeho vnoučatům, co se mi tu batolí. Když si pustím z repráčku dogdancingovou hudbu, cítím jeho drive a energii, radost, s jakou plnil moje povely.
Můj tatínek míval okřídlené pořekadlo, když potkal ve svém životě někoho vyjímečného. Říkával: "Toho by měli po jeho smrti rozemlet na prášek a podávat dalším generacím..." A přesně tak to je.
Při této příležitosti děkuji Mladě Svobodové, která mi svěřila jeho mámu Chancy Choice z Ďáblovy studánky a pak měla odvahu přivézt nádherného psa Milesend Broomhouse Antique Gold, který byl jeho otcem. Ostatně proto se můj Vilík oficiálně jmenoval Devil... protože byl začmouzený tím správným ďáblíkovským kořínkem :-) V neposlední řadě vděčně děkuji Veterinární klinice MVDr. Vymazala za péči, kterou v posledních měsících života potřeboval.
Děkuji všem fotografům, kteří zachytili neopakovatelné okamžiky (Lucie Kučerová, Hana Zavřelová, Petra Ocetková, Kateřina Zbranková, Kristýna Trhlíková, Kristýna Janíková, Pavlína Plevková).
Děkuji nahoru, že jsem víc jak 14 let Vilíka, pašáka, nejvilíkovatějšího Vilí, Von Viliho prvního nejlepšího nafurt mohla mít po svém boku.... a přesně to je ta chvíle, kdy slova nestačí, srdce nestíhá a posílá do očí slzy. Lásko moje chlupatá, sbohem... nebo někdy na shledanou?
Vilík měl rád pozornost a focení si náležitě užíval...tady ve věku 3 roky
V louňovicích na Víkendu se šeltičkou - šestiletý
Listopad 2020 - za pár měsíců 14 let
Na výstavách si to užíval. Tady NV Ostrava 2008 a první CAJC
Svým prostorným krásným pohybem vyhrál nejednu výstavu...
rok 2011 MVP Brno...
rok 2019 a poslední výstava, kde se prezentoval na přehlídce šampionů
Jetli bych měla fotkou komentovat život s tímto psem, byla by to právě tato fotka... Dogdancing miloval, hudbu vnímal a radoval se z cvičení až do pozdního věku
prostě "HOP" :-)
povel "Kroky" s úsměvem
S Random Choice Chancy Remus skupinový tanec s názvem "To máme dneska mládež" :-)
Miloval pozornost lidí a canisterapii si užíval
Z očí do očí... aneb děti ho milovaly
Se svým synem Xvildou Chancy Remus
S tátou Ch. Milesend Broomhouse Antique Gold na Světové výstavě v Bratislavě
se svou dcerou (na fotce vlevo)Xlove Chancy Remus a vnučkami Endorfinkou a Efedrinkou Ch.R.
Vildo můj nejvildovatější, v náručí už Tě nikdy mít nebudu, ale z mého srdce Tě nikdy nikdo nevymaže....