Princezna Dí, Dída, Tydlik, Tydlifónek, chlupatá holčička, celoživotně krásná. Jako malé štěňátko mi pomáhala překonávat trochu složitější situaci v rodině a odjezd starší dcery do dalekých zemí. Měla úžasnou, vyrovnanou a vstřícnou povahu, byla všestranně použitelná. Slušelo jí to ve výstavním kruhu, ráda běhala agility pro radost, vášnivě aportovala, tančila (dokonce jsme spolu složili DD zkoušku na V a druhou na VD :-)) , ale jejím celoživotním posláním byla canisterapie. Navštívila spoustu školek, domovů pro seniory, dojížděla do domova pro osoby se zdravotním postižením, zkrátka do konce svého života byla součástí mého canisterapeutického týmu. A byla skvělá... kontakt s lidmi si užívala plnými doušky. Moje malá Dí, princezno maličká... jak ráda bych ještě jednou slyšela tvůj štěkot, jak ráda bych ještě jednou pohladila tvůj kožíšek, dala ti pamlsek a řekla: "Pojď , půjdeme tančit..." Vodítko visí na háčku, prázdná miska v šuplíku a a spousta krásných vzpomínek .... Život někde končí a někde začíná, tak se usměj uplakanýma očima... Idea Chancy Remus 25.9. 2009 - 26.9. 2022

Devil Chancy Remus 1.3. 2007 - 17.5. 2021...Probírám fotky. Otvírám šuplíky vzpomínek. S Vilíkem jsme prožili mnoho nezapomenutelných okamžiků, které psal náš chlupatě dvounohý život. Byl to parťák, kamarád, vyjímečný pes s velkým srdcem a vzácně vyrovnanou povahou. Zážitky s ním by vydaly na celou knížku, nejen na pár řádků...
Rád cestoval, nastupoval sám, byl ochotný čekat v otevřeném autě a vysmátým pohledem se ptát kdy teda pojedeme:-) Když měl rozvernou náladu, opřel se za jízdy předními tlapkami o moje sedadlo řidiče a přitulil se zezadu na moje ucho, dokázal tak docela dlouho sledovat cestu - jako by kontroloval, jestli řídím správně :-D Byl psí extrovert, měl rád společnost a hlavně holky a to dvounohé i čtyřnohé. Když za ním přijela nějaká psí dáma, která na něj nebyla úplně hodná, koukl se spiklenecky na mne a pohledem řekl: "Podrž ji, zbytek zvládnu sám!" :-D Měl zkoušky canisterapeutického psa, tuto naši společnou aktivitu si užíval a troufám si tvrdit, že byl canisková celebrita. Jezdívali jsme spolu do školek, škol, do různých zařízení a také do azylových domů. Trpělivě nastavoval svůj kožich k pohlazení, nekonečnému česání, ochotně se nechal vodit nebo pro zábavu předváděl psí kusy. Přesto, že lidi miloval a nikdy by neublížil ani mouše, viděla jsem ho třikrát vychovávat neposlušné dítě. Stačilo mu jen se podívat, zvednout pysk, jemně zavrčet... a malý nezbeda, který předtím nerespektoval co říkají lidé, rázem seděl na lavičce nebo mámě na klíně... Miloval výstavy a své úspěchy si užíval. Naprosto jistě věděl, že vyhrál. Vítězil u různých rozhodčích a účastnil se s oceněním výborný také světové výstavy v Bratislavě. K jeho jménu náleží tituly Jch. Ch. Vch., Národní vítěz, 3x Klubový vítěz, Vítěz speciální výstavy, resCACIB, CACIB i BOB. Miloval různé dovádění, moc rád se mnou po psím tancoval a to i v pozdějším věku, kdy už neslyšel. Nevím jak to dělal, ale vždy vytušil, že pouštím hudbu, v jeho pohledu se objevilo: "Moje paničko, smím prosit?" Měl také složeny dvě zkoušky z poslušnosti - ZOP a ZZO.
Rád mne doprovázel kamkoliv, místo co nejblíž u mých nohou bylo jeho a bylo mu jedno jestli jsem právě seděla u stolu nebo na WC... Denně se smečkou dováděl na procházkách a já se mohla kochat jeho překrásným pohybem, bohatou hřívou a zlatou barvou.
Jeho čas se naplnil. Už delší dobu jsem tušila, že se ta chvíle blíží a snažila jsem se na to připravit. Na některé chvíle se nepřipravíte nikdy. Odešel a já ho stejně vidím stále všude. Na jeho místech, kde rád lehával, odpočíval. Na místech, kudy rád chodil na procházky. Na věšáku zůstalo jeho vodítko, které ještě nikdo neuklidil, jeho miska teď slouží jeho vnoučatům, co se mi tu batolí. Když si pustím z repráčku dogdancingovou hudbu, cítím jeho drive a energii, radost, s jakou plnil moje povely.
Můj tatínek míval okřídlené pořekadlo, když potkal ve svém životě někoho vyjímečného. Říkával: "Toho by měli po jeho smrti rozemlet na prášek a podávat dalším generacím..." A přesně tak to je.
Při této příležitosti děkuji Mladě Svobodové, která mi svěřila jeho mámu Chancy Choice z Ďáblovy studánky a pak měla odvahu přivézt nádherného psa Milesend Broomhouse Antique Gold, který byl jeho otcem. Ostatně proto se můj Vilík oficiálně jmenoval Devil... protože byl začmouzený tím správným ďáblíkovským kořínkem :-) V neposlední řadě vděčně děkuji Veterinární klinice MVDr. Vymazala za péči, kterou v posledních měsících života potřeboval.
Děkuji všem fotografům, kteří zachytili neopakovatelné okamžiky (Lucie Kučerová, Hana Zavřelová, Petra Ocetková, Kateřina Zbranková, Kristýna Trhlíková, Kristýna Janíková, Pavlína Plevková).
Děkuji nahoru, že jsem víc jak 14 let Vilíka, pašáka, nejvilíkovatějšího Vilí, Von Viliho prvního nejlepšího nafurt mohla mít po svém boku.... a přesně to je ta chvíle, kdy slova nestačí, srdce nestíhá a posílá do očí slzy. Lásko moje chlupatá, sbohem... nebo někdy na shledanou?

Black Queen Chancy Remus 29.12. 2005 – 10.2. 2019
Tak tohle byla přesně ona. Usměvavá, veselá a náležitě uštěkaná. Nepamatuju si ji ve špatné náladě. Od štěňátka se ráda tahala o vodítko ve stylu: „Pojď, vezmu tě na procházku!“ . Naprosto jistě měla vlohu pro pasení nejen oveček. S mým mužem jsme nesměli jít každý na jinou stranu ani náhodou… to byla její chvíle … poctivě nás obíhala a sháněla dohromady. Byla velkou parťačkou mého muže a moc ráda u něj na klíně trávila společné chvíle. Uměla si tak oddaně položit hlavu na jeho hrudník… a nechala se od něj nekonečně hladit. Byla úžasnou a šťastnou mámou několika vrhů štěňat. Dělalo jí radost být součástí mého canisterapeutického týmu, pracovala velmi spolehlivě. Mohla jsem na ni naložit i ty nejsložitější situace. Měla své vyvolené oblíbence, za kterými si šla pro kontakt bez vyzvání a sama… Bůh ví, podle jakého klíče vybírala… Stala se též hvězdou jedné diplomové práce, kde s naším dědáčkem předváděla práci psa se seniorem. Za svůj život se několikrát proběhla proběhla ve výstavním kruhu, náleží jí několik titulů od různých rozhodčích. Ty poslední a nejcennější získala cca měsíc před svými třináctými narozeninami. Připravila mi tak nezapomenutelný zážitek s možností vychutnat si její krásu na zeleném koberci mezinárodní výstavy mezi nejlepšími BOB a BOV. Její srst byla do posledních chvil černá, lesklá a nebyl na ní jediný šedivý chlup. Měla jsem z ní velikou radost a netušila jsem, že už se nemám radovat dlouho. V neděli 10.2. 2019 se z mojí náruče odebrala na cestu Domů. Odešla jako pravá královna, klidně a tiše, v přítomnosti své dvounohé i čtyřnohé smečky, na svém oblíbeném místě. Prázdná miska, její vodítko… ale její místo bude v našem srdci navždy.
Neopakovatelná, vyjímečná, krásná a noblesní Black Queen Chancy Remus

Dne 12.11. 2017 odešla za duhový most Kristýnka z Ďáblovy studánky. Za téměř 14 let jejího života jsme spolu zažily spoustu opravdu hezkých chvil. Vkládám pár fotografií a s láskou v srdci vzpomínám...

2. 12. 2016 odešla Chancy Choice z Ďáblovy studánky. Bylo jí bez 3 měsíců téměř 14 let. Ve dnech, kdy jsem věděla, že se její život tady na Zemi nezadržitelně blíží ke svému konci, promítalo se mi hlavou spoustu vzpomínek. Na to, jak jsme se poprvé potkaly a já se nemohla dočkat, až se stane členkou naší rodiny, na to, jak se rychle zabydlela v mé posteli (podle předsevzetí, že pes do postele nesmí... :-)), na spoustu nocí, které jsme spolu zažily ve stanu na táborech, na spoustu legrace a zážitků, které jsme si užily, na první zkušenosti tance se psem, na nová přátelství, na mnoho canisterapeutických setkání, které pro svou povahu mohla absolvovat. Také s vděčností děkuji za její krásné potomky mého chovu, její krev pokračuje v dalších generacích. Byla malinká vzrůstem, ale velká srdcem. Byla to máma dvou šampionů (Candy Gold a Devil) a také máma více výstavně úspěšných potomků. Nejen na výstavách se uplatňují i její dcery a synové a vnuci... Zcela oprávněně jí patří půlka názvu mojí chovatelské stanice. Čendáško.. je tady moc smutno... prázdná miska, prázdný pelíšek, prázdné Tvé místo v mojí posteli...chybíš tu a bude trvat, než vše přebolí a budeme jen s nekonečnou láskou a vděčností vzpomínat.

Sendino vzpomínkové video od Michala Bronce najdete zde:
http://www.youtube.com/watch?v=rF_H8oTIrE8&feature=youtu.be

14.8. 2013 Extra Endy z Ďáblovy studánky (Senda) nám odešla za duhový most 11.8. 2013. Vzpomínáme na spoustu krásných zážitků s ní. Oslovila mnoho lidí, ovlivnila jejich životy... Vkládám pár vzpomínkových fotek a s dovolením použiji slova Zuzky Strakové :"Přicházejí, aby nás nezanechali stejnými. Díky za ně." Sendino vzpomínkové video od Michala Bronce najdete zde: <a target=_blank href="http://www.youtube.com/watch?v=rF_H8oTIrE8&feature=youtu.be"> ZDE, stačí kliknout :-) </a>

11.8.2013 nás opustila Sendy (Extra Endy z Ďáblovy studánky). Uštěkaná chlupatá kulička, která milovala jakoukoli zábavu.

Dne 30. 7. 2008 nás opustila naše fenka voříška Dášenka. S Lordem tvořili nerozlučnou dvojici. Věřímě, že se spolu v psím nebi potkali.

Dne 28.4.2008 odešel do psího nebe náš 16-ti letý Lord. Jeho nezapomenutelné kousky navždy obohatily náš život, byl to v každé situaci velký kamarád a také jeden z prvních psů v ČR se složenými canisterapeutickými zkouškami. Díky, že jsi tu s námi byl.

Dne 18.8.2004 nás opustila naše čtyřnohá kamarádka - leonbergřice - DAYA JI-TO